Díl druhý: Ve společnosti Sony Ericssonu Aino - první oťukávání

Díl třetí

Sony Ericsson Aino U10 bych nazval takovou středně těžkou ,,buchtou''. V zavřeném stavu je velikost telefonu vcelku obstojná. Ani váha mi nijak nevadí, nicméně jak otevřete telefon, tak držíte v ruce výraznou ,,lopatu''. Telefon je v tu chvíli ,,dlouhý jak vánoce;-)''. A tím, že jej držíte za spodní část, tak má snahu jakoby se v ruce převažovat a to je tedy cítit.

 Bílá barva telefonu maximálně sluší. Je to krásně elegantní model ve slušivém kabátku. Černou barvu jsem na vlastní oči neviděl, takže na závěrečný verdikt, která barva je lepší si budu muset ještě počkat. Boky přístroje a následně vlastně celý telefon však lemuje silná tmavě modrá linka, která ještě přidává na eleganci. Bohužel je lesklá a tak každý dotyk zanechává nějakou tu stopu. Je zajímavé, že boky doplňuje ještě lem bílého pásku, který ,,střílí'' odlesky perleťové. Ta zasahuje i k numerické klávesnici.

        Zadní část je prostá nějakých výstřelků, najdeme tu logo a název výrobce a pak už jen přisvětlovací diodu a čočku 8 megapixelového fotoaparátu. Dioda svítí slušně a v nabídce organizačních funkcí najdeme také položku Baterka. Ta nabídne svícení dle výběru. Otvírání zadního krytu jde vcelku ztuha. Všude okolo krytu je spousta pevných západek, které zajišťují perfektní pevnost zadního krytu, tedy prozatím. Pod krytem telefon ,,živí'' baterka s označením BST-33, která nabídne 1 000 mAh. Zda to bude stači či ne si nechám na později, zatím telefon vcelku trápím, tak energie mizí velmi rychle.

 Pochvalně musím říct, že si Sony Ericsson dal konečně říct a nabízí ve svých telefonech nejrozšířenější typ karet MicroSD. Bohužel majitelé starších Memory Stick Micro budou mít smůlu, pokud vlastní vyšší kapacity. Na druhou stranu je fajn, že v balení kartu najdeme a to ne ledajakou. 8 GB by mělo většina hudebních nedšenců bohatě stačit.

 Na bocích najdeme minimum ovládacích prvků. Na pravé straně je tradiční kolébkové tlačítko regulace hlasitosti. To reguluje hlasitosti kdykoliv a kdekoliv. Dlouhý stisk dokáže pomocí s přeskočením skladby tam i zpět, ale tím to defacto končí. Dobře známý stisk, který oživí displej a zobrazí ve spořiči hodiny a zmeškané události zde nefunguje. Jedinou užitečnou funkcí je zobrazení stavu telefonu, který umí zobrazit spoustu užitečných informací, ale o tom až později. Tato nabídka je však funkční jen v případě neaktivního poslechu hudebního obsahu a také jen v režimu telefon, tedy při otevřeném telefonu.

       Na pravé straně pak najdeme tradiční Fast-port. Umístění je poslední dobou tradiční, v tomto případě přímo nutné a to kvůli stojánku EC100, který je součástí balení. Jako poslední ovládací prvek je již zmíněné uspávací tlačítko umístěné navrchu. To ,,probouzí'' nebo ,,uspává'' samotný telefon. Opět to platí, ale jen pro režim zavřeného telefonu.

 Zajímavým funkčním doplňkem jsou bezdrátový ovladač MH100, k nim výrobce dodává špuntová sluchátka HPM-78. Jde o tradiční krátké spojení sluchátek ukončené ,,třiapůlkovým'' jackem. V případě zájmu je samozřejmě sluchátka možné vyměnít za podobná jiná. Ke sluchátkům HPM-78 jen dodám, že v balení najdete tři gumové špuntové redukce, takže si jistě vyberete.

 Samotný ovladač funguje pomocí Bluetooth a profilu A2DP. Spojení s telefonem je okamžité, tedy bez párování, ovladače jsou již v telefonu předinstalovány. To je výhodné pro okamžité propojení a přenos zvuku, bohužel pro použití s jiným telefonem tohle příslušenství nebude možné.

Na MH100 najdete jednoduchý kolíček, to abyste mohli zasunout do klopy kabátu či trička. Z ovládacích prvků je důležité startovací tlačítko, to je umístěné hned vedle konektoru pro nabíjení. Trošku mě mrzí, že je tak titěrné. Na jedné straně pak najdeme tři tlačítka, pro posouvání nebo vracení se mezi skladbami a také pro spuštění či pozastavení hudby. Na protější straně je pak dotykový posuvník pro zesilování hlasitosti. Proč výrobce zvolil tento systém ví asi jen on sám, neboť ovládání je vcelku hodně nepohodlné. Příliš jemné přejetí nebo naopak silné způsobí nulovou reakci na změnu zvuku. Je třeba přiměřené síly, ale hlavně přesný dotyk prstu s dotykovým posuvníkem. Nevím možná je to jen o zvyku, první okamžiy však hovoří o opaku.

 Na přední straně MH100 najdeme také sestavu diod, které umí poblikávát jen tak do prostoru, ale zobrazí i stav baterie a také případný stav hlasitosti. Osobně asi nejlépe hodnotím to, že samotný telefon dokáže informovat v procentech jak na tom baterka v MH100 je. To se povedlo. 

Posledním ovládacím prvkem je tlačítko na příjem a ukončení hovoru. Mě však nejvíc zaujaly možnosti rádia, které Aino také nabízí. Jelikož klasická drátová sluchátka v balení chybí, tak jsem byl zvědav jak si s tím výrobce poradí. A on to udělal chytře a to umístěním čipu rádia do ovladače MH100, tím lze spustit rádio prakticky kdykoliv, samozřejmě s podmínkou, že MH100 jsou spuštěné.

Díl čtvrtý - Ve společnosti Sony Ericssonu Aino - softwarová a datová výbava
 

Za zapůjčení děkujeme internetovému obchodu MobilHouse.cz, kde si Sony Ericsson Aino U10 můžete zakoupit za 10 937,- Kč s DPH.